Svěcení neděle

První hodina

Kristovo vzkříšení

a) Zamyšlení nad Božím slovem

Svým zrakem se podívej na hvězdné nebe, miliony hvězd, vše je v pohybu podle Bohem daných zákonů. Jaká velikost! Slunce je milion tři sta tisíckrát větší než naše Zem. Sírius je ještě dvakrát větší než Slunce a jsou ještě větší nebeská tělesa! K nejbližší hvězdě je vzdálenost asi 4 světelné roky. Naše Země se nachází 26 000 světelných let od středu galaxie Mléčná dráha, jejíž jsme součástí.

Druhá hodina

Zjevení andělů

a) Zamyšlení nad Božím slovem

V neděli, brzo ráno, ještě za tmy, přichází Maria Magdaléna a druhá Marie do zahrady, kde byl Ježíš pochován. Nedaleko od hrobu je vyděsí prudké zemětřesení. Zjevuje se jim anděl Páně. Vidí ho, jak sestupuje z nebe, odvaluje od vchodu do hrobu velký kámen a sedá si na něj. Ženy s údivem hledí na andělovu tvář. Jeho obličej je jako blesk a rovněž roucho je zářivě bílé jako sníh třpytící se na slunci. Svědky tohoto oslnivého zjevu jsou i vojáci strážící Ježíšův hrob. Teď však leží na zemi jako mrtví, poraženi hrůzou z přítomnosti anděla. I ženy jsou vyděšené, ale hledí na nebeské zjevení s nadějí.

Třetí hodina

Ježíš se zjevuje Petrovi u hrobu

a) Zamyšlení nad Božím slovem

Co prožíval apoštol Petr, když v pátek, ještě než kohout zakokrhal, třikrát veřejně zapřel Ježíše – že Ho nezná, že s Ním nemá nic společného?! Strach a navíc výčitky svědomí, že zradil svého Pána, ho v nitru mučily. I ostatní apoštolé jsou v hlubokém smutku a strachu.

V neděli ráno však přibíhá Marie Magdaléna, spěšně tluče na dveře a volá: „Hrob je prázdný!“ Krátce po ní přibíhají ženy a oznamují totéž.

Čtvrtá hodina – pravdy k Duchu svatému

Křest Duchem svatým

a) Zamyšlení nad Božím slovem

Ježíš řekl: „I vy dostanete sílu Ducha svatého, a budete mými svědky.“ (Sk 1,8) Podmínkou přijetí Ducha svatého je pokání: „Obraťte se… a přijmete dar Ducha svatého. Neboť to zaslíbení platí vám i všem kteří jsou daleko …“ (Sk 2,38-39)

Je třeba skrze neustálé pokání znovu a znovu přijímat Ducha svatého! Znamená to vycházet z temnoty hříchu a vcházet do Božího světla, ze lži do pravdy, ze smrti do života! Každé postavení se do světla vyžaduje zapření sebe.

Pátá hodina

Emauzy

a) Zamyšlení nad Božím slovem

Co prožívali učedníci, když vyšli z Jeruzaléma a když se k nim připojil Ježíš, kterého však nepoznali? Ježíš jim nejprve klade otázky: „O čem spolu rozmlouváte? Proč jste plni smutku?“ Jeden z nich, Kleofáš, Mu řekl: „Ty jsi asi jediný z Jeruzaléma, který nevíš, co se tu v těchto dnech stalo.“ On se zeptal: „A co se stalo?“ Odpověděli Mu: „Ježíše Nazaretského, který byl prorok, mocný slovem i skutkem před Bohem i přede vším lidem, naši velekněží vydali, aby byl odsouzen na smrt… a my jsme doufali, že On je ten, který má vykoupit Izrael.“ A pak učedníci zvěstují, že slyšeli, že ženy viděly anděly, kteří říkali, že je živý.