Prorocká modlitba Ez 37 (brožurka)
Stáhnout: Prorokuj, Synu člověka – prorocká modlitba Ez 37
Úvod
Předávám touto knížkou zkušenost z mnohaleté vnitřní modlitby. Tento konkrétní model je pouze jakousi kostrou či základem. Pokud se ho bude modlit například kontemplativní komunita (klášter) či skupina horlivých laiků, pak po čase se začne rozvíjet. Duch svatý skrze pravdy a zkušenosti tam obsažené u každého modlitebníka (prorokujícího) bude dávat určité světlo jak k vlastní hluboké očistě, tak i světlo k hlubšímu vhledu do podstaty Písma. Kvůli dostatku času na ztišení a soustředění je třeba této modlitbě věnovat ne méně než hodinu, optimálně 1 ½ hodiny: pokání, odříkání se a vyznání víry asi 5 minut; první část (prorokování ke kostem) 20 minut – gesta a dynamika; druhá část (prorokování k Duchu) – na každou stranu se prorokuje 15 minut, a na závěr zpěv 5 minut. Pokud ale řeholní komunita vyhradí této modlitební a prorocké službě dvě hodiny a bude se denně modlit či chodit ve víře skrze tento vyzkoušený rámec aspoň jeden rok, získá tak potřebný habitus (zvyk – schopnost). Během týdne je možno jeden či dva dny vynechat. Je možné se modlit společně, anebo každý sám, pokud není možnost modlit se ve společenství. Při společné modlitbě jeden hlasitě vede, tedy předkládá konkrétní pravdy, s nimiž se pak ostatní ve víře sjednocují. Při vedení není třeba postupovat ani rychle, ani moc pomalu. Ideální je, když se vedoucí naučí tuto modlitbu nazpaměť a vlastně slova, která sám pronáší, zároveň i prožívá. Tím pomáhá celému společenství držet správný rytmus. Toto je velmi důležitý princip, aby při společném prožívání slova a zároveň i jednoty ducha, mohli všichni stát ve víře a duchovně se do dané pravdy ponořit a sjednotit se s ní.
Požadavek evangelia je: „démony vyhánějte, mrtvé křiste“ (Mt 10,8). V prorocké modlitbě dle Ez 37 jde o duchovní vzkříšení – „oživení“ odpadlé církve. Jak to máme dělat podle duchovních principů evangelia? Máme to dělat ve jménu Božím, v Ježíšově jménu Jehošua. Na následujících stranách je vysvětlení, jak máme vcházet do svatého jména i tajemství tohoto jména. Zároveň přijímáme Ježíšův odkaz, jímž nám před svou smrtí dal svou Matku. Je zde vysvětleno, jak máme dělat exorcismus, tedy vyhánět démony s Marií a skrze Marii. Zde je ukázáno na tajemství jednoty s Ježíšovou Matkou, jak učí sv. Grignon z Montfortu. Rovněž je ukázáno na tajemství nového srdce (Ez 36,26), na testament z kříže. Biblický výraz nový Jeruzalém, který je živým přebýváním Boha mezi lidmi, se rovněž vztahuje na Pannu Marii. Přítomnost Boha je zdůrazněna obrazem světelného a ohnivého sloupu (Ex 14).
V tomto způsobu modlitby se často opakují gesta, která jednak brání roztržitosti v modlitbě a jednak jsou vyjádřením pokory a víry. Je zde ukázáno na hřích v nás – ložisko zla – a zdůrazněna Kristova oběť na kříži, především skrze Ježíšova slova: „Eloi, Eloi!“ Ta vyjadřují nejtěžší duchovní i duševní boj, který zasáhl svět viditelný i neviditelný (duchovní). Rovněž prožíváme hloubku posledního slova Kristova v momentu Jeho smrti a naše napojení na ně skrze tajemství křtu svatého. Prorokování k Duchu s požadavkem, ať duchovně mrtví ožijí, zahrnuje úzkou jednotu s Ježíšovou i naší Matkou. Delší interval času vyčleněný na modlitbu je nutný k vnitřnímu ztišení a jednotě víry, skrze kterou působí Boží všemohoucnost. Tato modlitba je vpravdě prorocká, ale je i základem pravdivé misie. Hned zpočátku jsme upozorněni na duchovní boj se silami temnoty.