BKP: Hereze papalatrie a deklarace Fiducia supplicans

Toto video je možné zhlédnout i zde: https://rumble.com/v473dr2-hereze-papalatrie.html   
https://ugetube.com/watch/HFUynpM61iF3GAq   
https://youtu.be/tJUFPP5ID7Y    https://cos.tv/videos/play/50012110808190976  
https://www.bitchute.com/video/Dpm4q6hfx727/   

Hřích a lidský egoismus dovede všechno zneužít, a to platí i o zneužití církevní autority, konkrétně papežství.

V 1. tisíciletí církev tvořilo pět patriarchátů, které měly svá centra – Řím, Konstantinopol, Antiochie, Alexandrie, Jeruzalém. Invazí islámu v 7. století prakticky zanikly patriarcháty v Antiochii, Alexandrii a v Jeruzalémě. V polovině 2. tisíciletí padl i Konstantinopol. Církevní historie dokazuje, že tyto patriarcháty byly téměř samostatné. Když měly navzájem mezi sebou spory, například kvůli herezi arianismu, nestorianismu, monofyzitismu apod., obracely se na pravověrný Řím.

Vývoj v chápání papežské autority postoupil zvláště v 2. tisíciletí za svatého Řehoře VII. a Bonifáce VIII. Vrcholu dosáhl dogmatickou konstitucí Pastor aeternus z roku 1870 týkající se papežské neomylnosti.

Musíme konstatovat, že nikdy v historii církve nebylo papežství zneužito tak, aby se v jeho autoritě přímo bořily existenciální základy církve, postavené na Písmu svatém a Tradici, jak se to děje v případě neplatného papeže Františka Bergoglia.

Smyslem papežství je bránit čistotu víry a mravů s cílem uchovat víru, která je podmínkou věčné spásy. Druhotným smyslem papežství je vytvářet zevnější jednotu učedníků Kristových. Pokud se papež dopustí zjevných herezí, pak dle Písma svatého (Gal 1,8-9), Tradice, tedy učení svatých Otců (sv. Cyprián, sv. Augustin. Sv. Jeroným…) i učitelů církve (sv. František Saleský, sv. Robert Bellarmin, sv. Alfons z Liguori), i dle výroků papeže Innocence III. (1198) a dle věroučné buly Cum ex apostolatus officio Pavla IV. (1559), se papež zjevný heretik sám vyloučil z církve, a proto nemůže být její hlavou.

V současné době autoritu papežství zneužívá Jorge Bergoglio – František I. Naposledy veřejnost šokoval vrcholně heretickou deklarací Fiducia supplicans. Hereze prosazoval už jako biskup v Argentině a během deseti let okupace papežství se prokázal jako zjevný heretik! Podle Písma svatého i učení církevních Otců a učitelů církve sám sebe vyloučil z církve, a proto nemůže být její hlavou. Toto je jasné učení, které vyplývá ze samotné podstaty Písma svatého.

Pokud nějaký pastýř, tedy nástupce svatých apoštolů, ať je to biskup nebo papež, se veřejně postaví proti podstatě Kristova evangelia a prosazuje například sodomské antievangelium, pak tím na sebe ipso facto stahuje Boží prokletí – vyloučení z církve. Když se apoštol Petr postavil proti Duchu evangelia, tedy proti Duchu Kristovu (srov. Řím 8,9), Ježíš mu řekl: „Odejdi ode mne, satane!“ (Mt 16,23) Písmo varuje: „Kdo by hlásal jiné evangelium, i kdyby to byl anděl z nebe, budiž proklet“ (Gal 1,8-9) – tedy vyloučen z Kristova Tajemného Těla, církve. Takový nemůže být Kristovým pastýřem, a už vůbec ne zástupcem Krista na zemi, jak se apostata Bergoglio nechává neprávem titulovat.

Papalatristé všechny Bergogliovy zločiny proti Bohu a církvi objasňují jako gesta pokory a svatosti. Například demagogicky tvrdí, že symbol Pačamamy je velmi citově motivující pro amazonské ženy a že jsou s ním hluboce spojeny. Nesmí se prý proto říkat pravda, že Pačamama je pohanská modla, neboť prý je to uráží. Ale to, že modlářství hrubě uráží Boha, to papalatristy nezajímá! Dokáží ale ze všeho vykličkovat a tvrdí, že kdo prý v rituálech kolem Pačamamy vidí modlářství, je bigotní fanatik a má prý svůj ireální svět nesnášenlivé rigidity. Tito papalatristé buď neznají první přikázání, anebo si ho také vysvětlují ve stejném heretickém či apostatickém duchu.

Co se týče rituálu pod vedením čaroděje v Kanadě, kde se Bergoglio veřejně zasvětil satanu, to odůvodňují, že šlo jenom o kulturní vložku. Podle nich se prý František jen korektně zachoval, aby neurazil domorodé obyvatelstvo – asi obzvlášť čaroděje. Chtěl prý jim ukázat, že má s nimi stejného ducha a že mu jde o jednotu s duchovními hodnotami domorodé kultury.

Jiní papalatristé sugestivně tvrdí: „Římský papež nemůže upadnout do formální hereze kvůli Boží pomoci nabízené nástupcům svatého Petra, která je dána jako odpověď na Kristovu modlitbu za nikdy neochabující víru Petra.“

Toto sugestivní tvrzení o nikdy neochabující víře Petra je hrubá manipulace. Pán Ježíš nejenže se za Petra modlil, On dokonce prolil svou krev, a nejen za něj, ale za všechny lidi, protože Boží vůle je, aby všichni byli spaseni. Mnozí ale přesto budou zavrženi, protože Bůh respektuje svobodnou vůli člověka. To se vztahuje i na současného arcikacíře, který okupuje papežský úřad.

Všechny opentlené fráze papalatristů likvidují podstatu pravdy, že Bergoglio se dopustil veřejného modlářství a apostaze. Vědomě páchá hříchy proti prvnímu přikázání Desatera i proti samotné podstatě Božího zákona, a jako zjevný heretik se sám vyloučil z církve. Proto je neplatným papežem.

Výklady papalatristů nemají nic společného s katolickým učením. A už vůbec nic nemají společného s Duchem Kristovým. Diametrálně mu protiřečí! Bergoglio a jeho sekta už okupovaný Vatikán dobrovolně neopustí. Toto si musí uvědomit každý pravověrný biskup, kněz i katolík. Oddělit se od sebevražedné cesty Bergoglia to je dnes jediné záchranné řešení. Je proto nutné, aby skupina biskupů v určitém národě i s celými diecézemi se oddělila od Bergoglia a jeho sekty. Tím vytvoří podmínky k přijetí pravověrného papeže.

+ Eliáš

Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

+ Metoděj OSBMr                 + Timotej OSBMr

Biskupové sekretáři

10. 1. 2024

Stáhnout: BKP: Hereze papalatrie a deklarace Fiducia supplicans (10. 1. 2024)