skip to Main Content

Odpověď biskupu Schneiderovi k otázce pravého papeže

4.3.2020

Biskup Schneider napsal 28. února 2020 esej k otázce pravého papeže. Zatvrzele stojí na své demagogii, že i když je Bergoglio heretik, musí zůstat v nejvyšším úřadu. Vinou Schneidera dnes církev vzbuzuje dojem sebevražedného systému, kde nefunguje už ani zdravý rozum.

Ale Bůh přece Bergoglia na papežský úřad dopustil, co tím sleduje?

Bergoglio svými heretickými provokacemi nechtě odhalil celý apostatický systém, který už od II. vatikánského koncilu ničí církev. II. Vaticanum dvojznačnými pojmy, deklarací Nostra aetate i svým aggiornamentem otevřel dveře k masovému rozšíření herezí. Bergogliova úcta k démonu Pačamamě je jen realizací deklarace Nostra aetate.

Co říká k otázce herezí a heretiků apoštol národů?

Apoštol Pavel má nejen autoritu apoštola, ale má i autoritu svatopisce, skrze něhož mluví Bůh. V Gal 1,8-9 jasně říká: „Ale i kdybychom my (tedy apoštol Pavel či apoštol Petr a kterýkoliv z apoštolů) nebo sám anděl z nebe (který má vyšší autoritu než člověk) přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet – anathema!“

Citace Schneidera: „Kánony, které pojednávají o automatické ztrátě církevního úřadu kvůli herezi v kodexu kanonického práva z roku 1917 (kánon 188 §4) a … z roku 1983 (kánon 194 §2), se na papeže nevztahují.“

Klerikálové, tedy církevní heretici, farizeové a zákoníci dnes bijí církevním kodexem po hlavách upřímné kněze a biskupy toužící po obnově. Každý by měl ale vědět, že církevní kodex platí pro církev, postavenou na pravověrném učení i morálce. Tento základ dal autoritu církevnímu kodexu. Pokud jsou ale základy pravověrného učení narušeny a Kodex slouží jen k utvrzení apostatického systému, ztrácí svou autoritu. Slouží pak ne k ochraně, ale k sebezničení církve. Církevní zákony musí být podřízeny Božím zákonům, a ne jak se to stalo dnes, že Boží zákony jsou ničeny církevními příkazy a pravověrnost církevními dekrety a exhortacemi. Kodex v rukách heretiků, vyžadujících falešnou poslušnost, slouží k masovému zabíjení duší!

Citace Schneidera: „Ani Gracián, ani sv. Robert Bellarmin, ani sv. Alfons, ani jiní slavní teologové nevyjadřovali své názory jako učení Magisteria církve.“

Nevyjadřovali, protože to nebylo třeba. Jejich učení a učení církve bylo v naprosté shodě s Písmem a ničím se tedy neodchylovali od Magisteria. Nepotřebovali vytvářet své pravověrné Magisterium. Falešné magisterium v jejich době nebylo, dnes ale je. Tehdy by nikoho ani nenapadlo, že by papež mohl přitáhnout do Vatikánu nečistou modlu Pačamamu a uctívat ji.

Citace Schneidera: „… zůstává záležitost (automatické ztráty papežského úřadu heretickým papežem) přinejmenším pochybná.“

Bergoglio se dopustil provokativního apostatického gesta s Pačamamou. V tomto případě automatická ztráta papežského úřadu není přinejmenším pochybná, jak tvrdí Schneider, ale vztahuje se na ni jasný výrok Gal 1,9: „Kdo by hlásal jiné evangelium, budiž proklet, tedy vyloučen.“

Citace Schneidera: „I kdyby někdo zastával názor o automatické ztrátě papežského úřadu pro herezi, v případě papeže Františka sbor kardinálů nebo reprezentativní skupina biskupů nevydala takové prohlášení.“

Toto není argument, to je hanba!

Citace Schneidera: „… (nebylo vyhlášení biskupů) o automatické ztrátě papežského úřadu, v němž by byla upřesněna konkrétní heretická prohlášení a datum, kdy k nim došlo.“

Proč nebylo? Přece kromě jiných apostatických projevů, k zjevné Bergogliově apostazi došlo 4. října 2019 ve vatikánských zahradách s Pačamamou a s pohanským rituálem. Proč biskupové nenapsali prohlášení a neuvedli aspoň toto datum a aspoň tento důvod pro Bergogliovo vyloučení? Protože mají strach ne o Boží stádo, ale o sebe.

Citace Schneidera: „Podle názoru sv. Roberta Bellarmina nemůže jeden biskup, kněz nebo věřící laik konstatovat fakt ztráty papežského úřadu pro herezi.“

V církvi byly vytvořeny takové podmínky, že ani dva pravověrní biskupové nemohou v boji za obrodu církve postupovat jednotně. Někteří jsou zastrašeni, jiní odizolováni, a těm je i zakázáno mluvit do médií. Příkladem je bývalý arcibiskup z Kazachstánu, Lenga, žijící nyní v Polsku.

S Pačamamou došlo k takové herezi, která je nesporná; to že biskupové i k tomuto mlčí, je znak abnormálního úpadku katolické hierarchie.

Citace Schneidera: „… v důsledku toho, i když je jeden biskup nebo kněz přesvědčen, že papež František spáchal zločin kacířství, nemá pravomoc odstranit jeho jméno z mešního kánonu.“

Schneider tvrdí, že v důsledku toho, že biskupy nebylo učiněno veřejné vyhlášení o apostazi Bergoglia, nikdo ho nesmí přestat zmiňovat v liturgii. Každý kněz po Bergogliově apostatickém gestu s Pačamamou má ale podle Písma, Tradice i svědomí povinnost ve své farnosti Bergoglia ve mši svaté nezmiňovat a rovněž biskup ve své diecézi má povinnost zakázat uvádění jména apostaty Františka. Jednotu s apostatou nezmiňují ani arcibiskup Viganò, ani arcibiskup Lenga a jiní.

Citace Schneidera: „… katolíci by měli také považovat správné učení (heretického) papeže za součást Magisteria církve, jeho správná rozhodnutí za součást církevních zákonů a jeho jmenování biskupů a kardinálů za platné.“

Tímto výrokem Schneider zjevně protiřečí dogmatické bule Cum ex apostolatus officio Pavla IV., v níž je stanoveno, že heretik už není papežem a všechno, co koná, je neplatné. Schneiderovým cílem je udržet Bergoglia za každou cenu v úřadu, aby mohl co nejvíce zničit církev.

Citace Schneidera: „Svatý Robert Bellarmine napsal: Stejně jako je dovoleno odporovat papeži, kdyby napadl něčí tělo, tak je dovoleno mu odporovat, kdyby napadal duše nebo usiloval zničit veřejný pořádek, anebo dokonce církev. Říkám, že je dovoleno mu vzdorovat nevykonáváním jeho příkazů a zabraňováním výkonu jeho vůle.“ (De Romano Pontifice, II, 29).

Sv. Bellarmin vyjadřuje učení Písma i celé Tradice. Jenže Schneider tento citát používá k tomu, aby ho v dalších souvislostech zpochybnil.

Citace Schneidera: „Papež a církev skutečně nejsou zcela totožní. Papež je viditelnou hlavou církve bojující na zemi, ale zároveň je také členem tajemného těla Kristova.“

Když Schneider uznal, že toto je charakteristika papeže, musí pak uznat Písmo i bulu Pavla IV. i sv. Alfonse a jiné učitele církve, jako i. sv. Bellarmina, který říká: „Papež, který je zjevným heretikem, přestává být papežem a hlavou, stejně jako přestává být křesťanem a členem těla Církve: podle toho může být souzen a potrestán církví.“ (De Romano Pontifice, II, 30)

Citace Schneidera: „Prohlašování papeže Františka za neplatného papeže, ať už kvůli jeho herezím nebo kvůli neplatné volbě (z důvodu údajného porušení norem konkláve …) jsou … opatření zaměřená na nápravu současné bezprecedentní krize papežství. Jsou čistě lidská a prozrazují duchovní krátkozrakost.“

Schneider, přestože manipuluje a lže, řekl i určitou pravdu, totiž, že současná krize papežství je bezprecedentní. Prohlašování papeže Františka za neplatného papeže kvůli herezím nejsou proto opatření čistě lidská, jak tvrdí, a ani neprozrazují duchovní krátkozrakost. Vyjadřují postoj Písma svatého a Tradice. Schneider by jako krátkozrakou pak musel odsoudit celou církev za celých 2000 let. Apoštol Pavel by musel být odsouzen jako krátkozraký i papež Pavel IV. s věroučnou bulou, i sv. Bellarmin, protože stáli na učení církve. Schneider nestojí na učení církve, ale na demagogii, kterou absurdně udržuje heretika a apostatu v nejvyšším úřadě.

Citace Schneidera: „Problém… nelze vyřešit lidským úsilím, ale … vyžaduje božský zásah.“

Bůh už zasáhl, když za herezi uvalil dle Gal 1,8 anathemu na každého heretika. Bergoglio je pod anathemou za falešné evangelium a teď už jen stačí, aby biskupové vynaložili lidské úsilí a anathemu zveřejnili. Schneider to ale cílevědomě popírá.

Citace Schneidera: „Pokusy o vyřešení současné krize papežství, které upřednostňují názor sv. Roberta Bellarmina s jeho konkrétním řešením… jsou od počátku odsouzeny k selhání.“

Tu nejde o názor sv. Roberta Bellarmina, ale o realitu, kterou vyjadřuje Písmo svaté v Gal 1,8 a Tradice i věroučná bula Pavla IV. Pokud podle Schneidera jsou tyto základy odsouzeny k selhání, pak už nejde o katolickou církev.

Schneider na závěr píše: „Nesmíme být laxní při ohlašování katolické pravdy, a varovat a napomínat, když papežská slova a činy jasně poškozují víru.“

Co to je za nesmysl: žádný katolík nesmí být laxní při ohlašování katolické pravdy, jenom papež je takový, že před ním je třeba všechny varovat, protože slovy i činy velmi vážně poškozuje a ničí víru. Je automaticky vyloučen z Těla Kristova, ale podle Schneidera musí zůstat v úřadu a dále likvidovat věroučné i morální fundamenty církve.

Citace Schneidera: „Avšak to, co by nyní měli udělat všichni praví synové a dcery církve, je zahájit vážnou celosvětovou křížovou výpravu modliteb a pokání, aby prosili o božský zásah.“

Pravé syny a dcery katolické církve, včetně upřímných novinářů, Schneider svými manipulacemi tahá za nos a dělá z nich blbečky. Schneider jinde tvrdí, že jediné východisko z krize je prý čekat, až papež heretik zemře. Teď vybízí k celosvětové křížové výpravě, která má prosit o Božský zásah, což v kontextu znamená, aby Pán Bůh co nejdříve trefil šlakem Bergoglia, a tím se situace kanonicky vyřešila.

Závěr:

Schneiderova heretická demagogie udržuje v pasivitě pravé syny a dcery katolické církve a nedovoluje, aby se zbavili duchovního vraha likvidujícího církev a vedoucího jejich duše pod falešnou poslušností do záhuby.

V dané situaci řešením, jak se zachránit před apostatickým systémem, v jehož čele stojí Bergoglio, je právě synodální cesta. Němci tuto možnost využili, ale ke zlému, aby intenzivněji ničili církev. Zodpovědní biskupové a kněží v každém národě mají synodální cestu neodkladně využít k pravé obrodě církve. Proč? Protože pokud proces apostaze půjde dál, pronikne tak hluboko, že pravdivá Kristova církev se stane jen malým stádečkem. O něm ale platí, že brány pekelné ho nepřemohou, i když zůstane jen v katakombách. Pokud bude skrze synodální cestu dána možnost duchovní obrody v jednotlivých národech, pravověrní katolíci se pak znovu mohou sjednotit pod takovým papežem, který bude hájit pravověrné učení i Boží přikázání. Synodální cesta, i když vypadá jako rozkol, není v dané situaci rozkolem, ale je záchranou před diktátem hereze, která vede do pekla. Cílem je zůstat v jednotě s Kristem a Jeho učením, které zabezpečuje věčnou spásu.

 

+ Eliáš

Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

+ Metoděj OSBMr                 + Timotej OSBMr

Biskupové sekretáři

 

 

Back To Top