skip to Main Content

Papežský primát a neomylnost

Lvov, 17. 8. 2013

 

Papežská neomylnost tak, jak byla interpretována, je vyvrácena. Katolíci byli přesvědčeni, že není možné, aby papež hlásal hereze. Jistý teolog tvrdil, že pokud by chtěl papež hlásat hereze, spadla by před tím na jeho hlavu cihla. Bohužel, žádná cihla nespadla, a tři poslední papežové hlásali hereze.
V historii papežství byl Honorius I. posmrtně vyhlášen za heretika jen proto, že mlčel, když se šířila hereze monotheletismu.
Na prvním Vatikánském koncilu v roce 1870 bylo vyhlášeno dogma o neomylnosti papeže.

Papež Jan Pavel II. se svým gestem v Assisi dopustil jedné z největších herezí. De facto postavil křesťanství a pohanská náboženství na stejnou rovinu. Rovněž tento papež nese mlčením zodpovědnost za masové rozšíření herezí historicko-kritické metody.

Papež Benedikt XVI. prohlásil Jana Pavla II., který byl heretikem, za blahoslaveného.

Současný nezákonný papež František de facto schválil amorální homosexualismus, který ničí všechny morální, duchovní i křesťanské hodnoty ve svém kořeni.

Tito papežové popřeli podstatu Petrovy služby.

Biblický pohled na primát Petra

Ježíš řekl Petrovi: „Ty až se obrátíš, posiluj své bratry ve víře.“ Petr třikrát zapřel Krista, ale činil pokání a hořce plakal. Po Letnicích zdůrazňuje, že Ježíš je Pravý Bůh, že v nikom jiném není spásy. Je dán do vězení a bičován. V jiném vězení je hlídán čtyřnásobnou stráží a jen zázrakem unikl před smrtí. Nakonec umírá v Římě na potupném kříži za svědectví pro Ježíše.

Služba ochrany víry je pro církev potřebná a ustanovená Kristem. Neznamená to ale, že osoba nemůže zradit a že je proti své vůli chráněna od každé hereze. Ježíš řekl Petrovi, že je skalou, když veden Duchem svatým vyznal, že Ježíš je Mesiáš. Brzy na to řekl Petrovi: „Jdi mi z očí, satane, protože nemáš na mysli věci Boží, ale lidské.“ To plně platí o posledních třech papežích, kteří zradili Krista, a na rozdíl od Petra pokání nekonali.

Nikdy Petrova služba v církvi nemůže protiřečit podstatným pravdám víry a apoštolskému učení. V případě beatifikace Jana Pavla II. ale protiřečila jak podstatným pravdám víry, tak apoštolskému učení.

Byzantský Patriarchát usiluje o očistu Petrovy služby v církvi, její navrácení k biblickým kořenům a tradici, která byla v prvním tisíciletí.

V církvi nemůže existovat takový systém, který se oddělí od základu víry, a přitom se zaštiťuje Boží a Kristovou autoritou, či autoritou církve tak, jak je tomu dnes. Vatikán se stal anti-skalou, která klame jedince i národy. Duch Boží odstoupil od Vatikánu, protože Vatikán přijal ducha antikrista skrze apostazi v Assisi, skrze hereze, homosexualismus a jednotu se svobodnými zednáři. Cařihradský ex-patriarcha Bartoloměj v Assisi a moskevský ex-patriarcha Kirill v Astaně svolali na sebe Boží anathemu podobně, jako poslední ex-papeži. Boží slovo mluví jasně: „Kdo by hlásal jiné evangelium, i kdyby to byl anděl z nebe, budiž proklet – anathema.“ (Gal 1,8-9)

Jaká byla praxe v prvním tisíciletí?

Papež nezasahoval do místních církví, které reprezentovali patriarchové. Prakticky všechny záležitosti si řídili sami – ochranu morálky, věrouky, výběr a svěcení biskupů, liturgickou praxi. Když zemřel patriarcha a patriarchát si zvolil nového, nově zvolený učinil tzv. synodicum. Vyjádřil písemně jednotu s pravověrným učením, které poslal okolním patriarchům a rovněž papežovi. Papež zasahoval jen v situaci, když došlo ke komplikacím s volbou nového patriarcha, anebo šlo o hereze.

 

+ Eliáš

patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

 

+ Metoděj OBSMr                  + Timotej OSBMr

biskupové-sekretáři

 

Kopie:

Katolickým biskupstvím a klášterům

Pravoslavným biskupům a monastýrům

Masmédiím

 

 

Back To Top