Dědičný hřích a osvobození v Kristu – 1. část

31. 7. 2019

Chtěli bychom upozornit na aktuální témata, která jsou nutně spojena s pravdivou obnovou církve. Je to otázka dědičného hříchu a Kristovy smrti na kříži.

Prvním hříchem se vtělila lež a s ní i duchovní smrt. Člověk se nestal jako bůh, ale od té doby nosí v sobě bůžka, ego. Člověk přestal respektovat Boha i objektivní pravdu. Má svou subjektivní pravdu a subjektivní dobro, které ho však táhne do zavržení. Prosazuje pod pozitivním názvem všechno to „své“ a ve své pýše se staví nad Boha. Ježíš říká: „Kdo hřeší, je otrok hříchu.“ (J 8,34) Toto otroctví ale ve své duchovní slepotě pokládá za své dobro.

Důkazem této slepoty a pýchy je zvláště dnes genderová ideologie. Ta suverénně popírá objektivní realitu. Tvrdí, že muž, pokud se cítí být ženou, tak jí je. Je to podobné, jako když v blázinci někdo tvrdí, že je Napoleon či Kleopatra a chtěl by na to dokumenty. Pseudopapež František na znamení, že má s tímto duchem lži vřelou jednotu, líbá transgenderům nohy.

Hříchem narušená přirozenost, kterou Písmo nazývá starým člověkem, je ložiskem zla a všech zločinů, které v lidstvu byly spáchány. Pro naši záchranu se Bůh z lásky k nám stal člověkem, aby nás vysvobodil z tohoto otroctví hříchu a ďábla. Proto tajemství dědičného hříchu není možné pochopit bez pochopení Kristova kříže.

Otázka: Jaké jsou falešné výklady k dědičnému hříchu?

Odpověď: Někteří teologové přijali názory „à la Rousseau“, které jsou v kořeni současného dekadentního myšlení. Manipulačně tvrdí, že v lidské přirozenosti není zlo, tedy není dědičný hřích.

Druhým falešným pohledem je chardenismus, který rovněž nepřipouští dědičný hřích, a proto také odmítá potřebu spasení i Spasitele.

Biblická zpráva o Adamovi, Evě, ráji a zakázaném ovoci ukazuje reálně na podstatu zla, které je v nás. Různé teorie o sebespasení bez Krista jsou lživé a vedou do záhuby.

Mnozí filosofové, protože žijí nemorálně, popírají realitu hříchu i realitu spásy. Stejně smýšlejícím tak poskytují filosofické lži k ubití svědomí.

Otázka: Jaké je učení církve?

Odpověď: Bůh stvořil člověka a dal mu svobodu. První hřích spočívá v tom, že člověk zneužil své svobody a neuposlechl Boží příkaz (srov. Ř 5,19). Sveden ďáblem chtěl být jako Bůh (Gen 3,5), avšak bez Boha. V nitru člověka nastala disharmonie. Adamův hřích měl následky pro všechny lidi, protože porušil lidskou přirozenost. Ta už je všem dalším pokolením předávána v porušeném stavu. Tento stav disponuje k osobním hříchům, za něž už dopadá vina a trest.

„Skrze jednoho člověka přišel na svět hřích a skrze hřích smrt.“ (Ř 5,12). „Jako provinění jednoho přineslo odsouzení celému lidstvu, tak zase spravedlivý čin jednoho člověka přinesl celému lidstvu ospravedlnění.“ (Ř 5,18)

Křtem jsme naroubováni na Kristův život, čili jsme ponořeni do Jeho smrti a dostalo se nám nového života (Ř 6,4). Chození ve víře znamená aktualizaci tajemství křtu, tedy vcházení do Kristovy smrti a zároveň v nás působí i Jeho život. (srov. 2Kor 4,10)

Otázka: Byl někdo z lidí uchráněn dědičného hříchu?

Odpověď: Ježíšova Matka Maria. Ona je nová Eva. Pro Kristovy zásluhy byla předem uchráněna dědičného hříchu.

+ Eliáš

Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

+ Metoděj OSBMr                            + Timotej OSBMr

Biskupové sekretáři